V prípade, že Vám obsah nášho portálu niekedy nejakým spôsobom pomohol, či bol pre Vás prínosom prosím podporte jeho chod ľubovoľnou čiastkou. Ďakujeme!
V posledním dílu malého seriálu o deskriptorech virtuálních adres si ukážeme, jakými deskriptory operační systém popisuje paměť alokovanou či rezervovanou pro různé účely, jako je mapování souboru, mapování fyzické paměti pomocí rozšíření AWE či alokace privátních stránek provedená klasickým způsobem.
Z minulých dílů seriálu jste se dozvěděli, jak deskriptory virtuálních adres vypadají. Dnešní díl navazuje informacemi o významu některých položek struktur MMVAD_XXX.
Druhá část seriálu o interní struktuře a reprezentaci privátní části virtuálních adresových prostorů ve Windows. Dozvíte se v ní mimo jiné, co to vlastně ten deskriptor virtálních adres je.
Tento článek je prvním dílem krátkého seriálu, ve kterém se budeme zabývat tím, jak vypadá virtuální adresový prostor z pohledu běžných aplikací a jak jej vidí jádro operačního systému. Prioritu pro nás představuje samozřejmě pohled "z jádra", jelikož zde narazíme na použití málo dokumentovaných struktur. Věnujeme mu tedy i větší prostor.
V dnešním poněkud teoretickém dílu se zaměříme na to, jak správně nakládat se sdílenými prostředky. Některým se určitě již začínají nudou protahovat obličeje - v dnešním díle se nebudeme "hrabat" ve vnitřnostech operačního systému Windows. Myslím si, že látka tohoto dílu je ale velmi důležitá, protože ji budete při psaní ovladačů aplikovat velmi často. Špatná práce se sdílenými prostředky totiž vede ke katastrofě.
V minulém díle jsme si uvedli pár základních faktů o ovladačích jádra a končili jsme ukázkovým kódem na načtení driveru do jádra. V tomto díle si řekneme, jak ovladač z jádra uvolnit. Dále si popíšeme jeden z velmi důležitých mechanismů, na který musíme brát ohled při programování ovladačů, a nakonec se dozvíme jeden způsob komunikace ovladačů s okolím.
